Nevím, zda k průběhu zápasu něco psát, výsledek hovoří jasně. Vlašim by se s touto sestavou neztratila ani ve druhé lize (Elo průměr 2074, Déčko mělo průměr 1927). Oba týmy dávají příležitost mladým hráčům, ve svých pětatřiceti jsem byl 2. nejstarší hráč Déčka a 4. nejstarší hráč zápasu.
Zápas by se dal popsat stručně takto: černými jsme vše prohráli, bílými jsme vše remizovali. Za domácí otevřel skóre Kuba Vojta, když mě (Františka Havlíka) smetl ze šachovnice už po dvou hodinách a tak asi stihl i nedělní oběd. Jarda remizoval a na ostatních šachovnicích to (chvíli) vypadalo celkem hratelně. Tomáš Vojta obětoval věž za 5 pěšců (jak mi během partie prozradil, stejně jako před týdnem ve druhé lize) a úspěšně zabránil i pokusům černého o remízu věčným šachem. Po dlouhé obraně pokazila svou pozici i Julie a Vlašim vedla 3.5-0.5. Pak už se zápas (jak říkají fotbalisté) jen dohrával, pozice na šachovnicích naděje na zvrat nedávaly. Jako poslední dohrával Marek Otruba koncovku nestejných střelců a remízou upravil na konečných 6-2 pro Vlašim.
Céčku se podařilo porazit Lysou nad Labem:
Tabulka po 3. kole:
S jedním překlepem jsem na druhý pokus otevřel naše nové stránky. A zírám. Chvilku jsem živil celou rodinu coby automatizátor, od té doby nahlížím na všechny změny s jistým nadhledem. A s mírnou skepsí vlastní nám rakváčům tuším, že každá změna je k horšímu, neboť to je podstatou změny. A ejhle, nové stránky fungujou! Strčím do vyhledávače svoje příjmení a vypadne mi jeden odkaz a hnedle s vykřičníkem. Jj, kapitán má přehled, kéž mě zařadí do sestavy i příště.