ŠACHOVÁ BLESKOVÁ RADOST ANEB ŘÍČANSKÁ HOLOMAJZNA

Říčanský dvojblesk se blíží a já si již dlouho lámal hlavu, jak tuto svéráznou akci šachové veřejnosti připomenout. Odpočítávání do zahájení Holomajzny sice na našich webových stránkách běží, ale to je trochu málo. Přemýšlím, přemýšlím a najednou se mi rozsvítilo. Vždyť po prvním ročníku v roce 2012 své zážitky z Holomajzny popsal velmi poutavě Luděk Sedlák z Úholiček. Bylo mi jasné, že nic lepšího nenapíši, a tak jsem si vypůjčil název jeho příspěvku i text úvodní části. Čtěte, bavte se a možná, že dostanete chuť poslat přihlášku. :O))

Úryvek z článku Luďka Sedláka:

„Protože jsme pro každou špatnost a zastáváme názor, že i v šachu se má vyzkoušet všechno, přihlásili jsme se s Ondřejem Vondráškem na Říčanský blesk, netradiční turnaj dvojic v bleskové hře. Co je tak neobvyklého na turnaji dvojic v bleskovkách, řeknete si možná, zvlášť když čas na rozmyšlenou je celých 7 minut, nota bene ještě s přídavkem dvou vteřin za každý vykonaný tah? Ten, kdo se podrobně seznámil s propozicemi, v nich našel ještě jednu „maličkost“ – uvedený čas vám musí vystačit na dvě partie, které hrajete současně.

Neobyčejný turnaj si přišlo či přijelo do Říčan vyzkoušet 22 dvojic, mezi nimiž byly mnohé persóny pražského a středočeského šachu. Nasazenými jedničkami jsou vlašimští bratři Vojtové (2352 a 2173), dvojku má dvojice Gregor, Hába (2256 a 2215), trojku Melich, Svoboda (2153 a 2315), čtyřku Černovský, Daneš (2148 a 2283). Naše dvojice Sedlák, Vondrášek (1957 a 1890) se ve startovní listině krčí na skromném 15. místě, ale nijak nás to nedeprimuje; přišli jsme se především pobavit a zahrát si zajímavé šachy. Dokonce jsme si stanovili turnajovou taktiku: k zápasům přistupovat týmově, což znamenalo v podstatě jediné: nikdy se nevzdávat, prohrané pozice tahat až do matu a do poslední chvíle soupeři ubírat čas, aby mu chyběl v partii proti spoluhráči. Naším jediným tréninkem bylo přátelské utkání těsně před začátkem turnaje. Nad podstatně silnějšími soupeři jsme kupodivu vyhráli, takže do turnaje nastupujeme bojovně naladěni a s odhodláním neprodat kůži lacino.
Čekali jsme, že hraní dvou bleskovek najednou nebude žádný med, ale úvod byl ještě divočejší než naše představy. Soupeřovy figury se na vás ženou zleva zprava, děsí vás, že jste na tahu v obou partiích a ani v jedné nevíte, co hrát, občas netušíte, jaký byl poslední tah soupeře, pro jednu partii zapomínáte, co jste chtěli hrát v druhé. Vteřiny ubíhají, hrubých přehlédnutí a nemožných tahů děláte víc než v „obyčejných“ blickách. Tyto pocity se rapidně zlepší, když si uvědomíte, že v naprosto stejné situaci jsou i vaši soupeři; pak si i takoví „hobíci“ jako my s Ondrou můžou občas vychutnat ten slastný pocit, kdy máte zmáčknuté obojí hodiny, v obou partiích připravené pokračování, soupeřům běží čas a potí se nad pozicí vašeho spoluhráče. Vedete na čas, partie máte přivyhrané, je to prostě radost hrát šachy, dokonce i v této podivné podobě.
Kdosi nazval turnaj Říčanskou holomajznou, což se ukázalo jako trefná charakteristika, která se mezi účastníky rychle ujala. V ní nemá nikdo nic jisté, nehody se nevyhýbají ani favoritům a o překvapivé výsledky nebývá nouze.“

Luboš

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ChatClick here to chat!+