„První“ sezona v 2. lize s nádechem úspěchu

Znalce říčanského šachu možná titulek zarazí – vždyť Říčany již nějaký ten pátek druhou ligu hrají. Pozorný znalec si ovšem všimne uvozovek a zbystří. Jelikož loni Áčko sestoupilo a Béčko postoupilo z krajského přeboru, je to tak trochu první sezona v 2. lize. Když se k tomu přidá fakt, že se slovy „když sis to vybojoval“ zůstala kapitánská páska mně, jakožto kapitánovi Béčka z minulé sezony, tak je logika titulku ještě více podpořena.

V mé první sezoně jako kapitán Áčka mě čekala nelehká situace. Odchod opor Radka Doležala a Míry Voráčka a kapitánování na dálku, protože jsem opět zimní semestr studoval v zahraničí. První překážku se nám podařilo překonat, když jsme sehnali posily v čele s, již brzy velmistrem, Vojtou Plátem. Kromě Vojty nás posílil staronový host Michal Šindler a Jana Maříková, pro kterou to sice nebyla zdaleka první zkušenost s Říčany, ale sezonu za nás ještě nehrála. I z vlastních řad jsme povolali (staro)nové hráče. Po delší pauze se do Áčka vrátila rodina Pospíšilů, více prostoru bylo přislíbeno mladému Martinovi Vystrčilovi a roli zdatného náhradníka plnil Jirka Pilný s Frantou Havlíkem. Tím byla první překážka úspěšně překonána a zbývalo překonat druhou – půl sezony budu pryč. Naštěstí se role zástupce ujal Tom Skalický, pro kterého to byla premiéra na poli kapitánském, ale zvládl ji perfektně a po dobu mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo. Což je zásluha nejen jeho, ale i celého týmu, kterému tímto poprvé v tomto článku děkuji.

Pojďme tedy k sezoně samotné. Nikoho asi nepřekvapí, že popis první poloviny bude trochu strohý, protože jsem jaksi nebyl přítomen a z emailové korespondence před zápasem si můžu maximálně postěžovat, jak je občas těžké poskládat osmičku, ale o zápase toho moc nepovím. Takže můžu jen doufat, že mě doplní buď můj zástupce nebo známý spisovatel a čerstvý člen výboru klubu Honza Kolašín alias Koláč.

První krok do sezony nebyl nejvydařenější. Při výjezdu do Tábora jsme v zadní polovině uhráli pouhý bod, a to se potom špatně vyhrává (a taky že nevyhrálo – i k remíze cosi chybělo). Náprava se měla konat v dalším kole ve Vršovicích a taky že konala. Sice to měla být i premiéra Vojty Pláta v našich barvách, ale osud si to ještě nepřál. Slabší než plánovaná sestava si ale s tradičním týmem z Vršovic poradila, když tentokrát „zadek“ vyhrál 3,5–0,5. V třetím kole nás čekalo první domácí představení v sezoně proti Prachaticím. Výhrou již bylo, že jsme tento zápas hráli doma, protože Google říká dvě hodiny cesty do Prachatic a to nevím, koho bych takovou dálku dokopal. Výhru jsme si nakonec připsali i v samotném zápase. Když už jsme nastoupili v naší nejsilnější sestavě za celou sezonu, tak ještě abychom nevyhráli. Byla to tedy naše druhá výhra v řadě a jak jsem psal v mailu svému týmu, čekal nás útok na vítězný hattrick. Proti byl náš tradiční soupeř na poli mládežnickém i dospělém – Vlašim. Proti nám byly i statistiky, protože v souboji Áček jsme Vlašim porazili naposledy v době, kdy se po okolních polích proháněl Jan Žižka. Zásluhou výhry Honzy Fojtů a Martina Vystrčila jsme ale sázkařům zkazili radost a derby s Vlašimí ovládli nejtěsnějším možným výsledkem 4,5–3,5, navíc na půdě vlašimského Sporthotelu. Zakletí prolomeno, hattrick dovršen a průběžné třetí místo tabulky. To nezní špatně. Když k tomu dodám, že před zápasem jsem musel rozesílat email s předmětem „…změna 2“, tak je vítězství ještě sladší. V posledním kole kalendářního roku 2016 a zároveň v posledním kole bez kapitána nás čekala úderná síla z Lysé. Byli jsme nuceni nastoupit bez některých opor, takže i když k nám jejich Céčko dorazilo v sedmi, nájezd Lysé C v čele s GM Medunou jsme neodrazili. I tak jsme podzim zakončili na pomyslném bronzovém stupínku.

Do nového roku jsme vkročili podobně jako do celé sezony – neslavně. Přivítal nás Vyšehrad B a nechal si všechny zápasové body. Tentokrát byly nad naše síly přední desky, kde jsme uhráli jen půl bodu. Přitom zápas nevypadal vůbec špatně a na několika stolech jsme měli nadějné pozice. Pak ale Fanda přehlídl taktiku, já jsem nevyužil šance, Koláč se z útoku dostal do obrany a Jirka již od zahájení tahal za kratší konec. Výsledkem byla prohra 2–6, nejvyšší porážka v této sezoně.

Ono známé spravování chuti se mělo konat za další dva týdny, kdy se za námi přijel podívat další jihočeský klub ŠACHklub Písek v čele s IM Hausnerem. Ten se však musel vypořádat s naším Honzou Šťastným, který si vedl velmi dobře. Nakonec se chybička našla i na naší straně a partie skončila smírně. Vítězství tedy museli zařídit jiní, kterými tentokrát byli Tom s Fandou Havlíkem. Zde se jako pravdivé potvrdilo slavné Teichmannovo tvrzení, že 99 % šachů je taktika. Tomovi zařídila výhru již v 21. tahu, Fandovi o dva tahy později. Co na tom, že Fandovi stačilo jenom napadnout figuru, kterou soupeř nechal stát.

V osmém kole nás čekala cesta do Kutné Hory, se kterou také nemáme bůhví jaké vzájemné skóre. Před zápasem jsem nás do role favoritů nepasoval, vždyť soupeř byl schopen poskládat osmičku z hráčů přes 2100, z toho polovina přes 2200. Reálná sestava ale nakonec byla přijatelnější a jak později zhodnotil Honza Šťastný: „papírově to byl zcela vyrovnaný zápas, který jsme i dle vývoje na šachovnicích rozhodně neměli prohrát.“ Tím jsem prozradil nehezký konec zápasu, ale podívejme se na něj trochu blíže. Já jsem získal pěšce a přivyhranou koncovku, ale zjednodušení do střelcovky nepomohlo a dělbu bodů jsem již neodvrátil. Poprvé se podařilo do sestavy ulovit cestovatele Evžena, který zahájil velmi dobře, také získal pěšce a zlepšoval pozici. Na hraně časové kontroly však nepohrdl dalším pěšcem a v následné změti zapomněl figuru, což rozhodlo. Již za rozhodnutého stavu trápil Tomáš soupeře tak dlouho, až ten mat prostě dal. Bohužel to bylo opravdu jen kosmetické upravení konečného výsledku.

V pravidelném intervalu dvou týdnů nás čekal další zápas, tentokrát proti Kolínu. Kolín je známý tím, že je to vyrovnaný soupeř – málokdy totiž jejich zápas končí jinak než 3,5-4,5, 4-4, nebo 4,5-3,5. Počítat tedy s body se zápasu s Kolínem je ošidné. Přesto jsme do zápasu, stejně jako do všech ostatních, šli s odhodláním a hladem po třech bodech. Jak jsem následně nadepsal pozápasový email „S Kolínem nuda nebyla“. Tom celou dobu nestál nijak slavně a nakonec přešel do rovné jezdcovky, kterou se snažil zlomit, ale marně. Já jsem poprvé (a naposled) v sezoně hrál bílými a nepovedený útok skončil prohranou pozicí a následně koncovkou. Zapojil jsem tedy veškeré své kouzelnické schopnosti a po více než pěti hodinách a osmdesáti tazích jsem vyčaroval remízu. Vedle mě hrál další zábavnou partii Honza Fojtů. Odhodlaně natahal pěšce před svým králem, některé vyměnil, jednoho ztratil. Soupeře to ale asi spíše rozhodilo než navnadilo, protože svůj útok vedl tak nerozhodně, že se karta obrátila a Honza vyhrál v následné koncovce. O šachovnici dál hrál Martin Vystrčil, který se tvářil velmi smířlivě, když mu soupeř nabídl remízu. Dostal však příkaz hrát dál a z partie se stala řízená postupná demolice soupeřových sil. Doplněné remízou na posledním stole, kterou zařídil navrátilec Martin Pospíšil, byl konečný výsledek 5-3, což sice není tradiční výsledek s Kolínem (viz výše), ale co nebylo, mohlo velmi snadno být. Perličkou zápasu byl též fakt, že průměrný věk družstev dělilo 27 let (našich 23 proti soupeřovým 50)! To se jen tak nevidí a dovolil bych si tvrdit, že v 2. lize to je unikát.

Po delší pauze, zapříčiněné mládežnickým MČR (ještě jednou gratulace, Julčo, vicemistryně ČR do 16 let!), jsme se vrátili za stoly v Lysé, kde jsme vyzvali slabší z místních výběrů v naší soutěži. Zápas nezačal dobře rychlou prohrou Franty Hánla. Poté Tomáš získal poziční výhodu, ale po snaze uplatnit ji byl nakonec byl rád za remízu. Jana se naopak příliš bojovně netvářila, ale svolení k remíze nedostala a o nějaký čas později, když dávala mat pěšcem, za to byla snad i ráda. Na první desce Vojta také nevyužil mírné výhody a se soupeřem se rozešel smírně. Zápas se tak rozhodoval na posledních čtyřech stolech, kde to ne vždy vypadalo dokonale, ale… „Long story short“ vzadu jsme uhráli 4-0 a celkově tak vyhráli vysoko 6-2. Do posledního kola proti poslednímu Vyšehradu C jsme tak šli s klidem, dobrou náladou a vidinou v dáli, že při dobré konstelaci hvězd nás může čekat třetí místo v tabulce, což by bylo velmi příjemné.

Poslední kolo bylo připraveno jako z pohádky o ideální sezoně. Hráli jsme doma, proti nejslabšímu týmu soutěže, mohli jsme pokukovat po stupních vítězů a po zápase byl naplánován přesun do restauračního zařízení. K větší dokonalosti snad chybělo jen to, že jsme hráli „jen“ o stupně vítězů a neměli třeba už jistý postup. Že by příští sezonu? Zápas začal rychlou remízou na prvním stole, mým, pro mě, netradičně divokým zahájením, nehezkou pozicí Koláče a něčím nejasným na zadních šachovnicích. Jak čas postupoval, pozice se začaly vyjasňovat a svět byl o něco veselejší. Koláč byl na ručník, ale poslední dva stoly vypadaly velmi dobře. Tom tahal za mírně delší konec v rovné koncovce (a dotahal do vítězného konce). Já jsem přešel do mírně horší koncovky, která se zamotala v závod pěšců, který skončil pozicí pěšec na předposlední řadě a věž proti dámě a pěšci na druhém kraji šachovnice. Možná to tak nezní, ale výše popsaná konstelace figur znamenala remízu. Konečný stav 5-3 znamenal splnění „povinnosti“, dovršení druhého vítězného hattricku v sezoně a čekání, zda sen o třetím místě vyjde.

Bedna nám nakonec unikla o pomocné hodnocení, ale to nic nemění na tom, že lze sezonu hodnotit jedině pozitivně. Celé družstvo si zaslouží velké díky – díky hostům za ochotu a chuť za nás bojovat, díky stabilním hráčům za poctivou docházku, díky náhradníkům za pohotové reakce a ochotu kdykoli nastoupit. Kromě občasných pochopitelných problémů se sestavením osmičky jsme neřešili nic kritického. Naopak jsme si velmi dobře sedli a věřím, že spolu ještě nějaký ten pátek vydržíme. Aby to všechno nebylo jenom neurčité, tak bych chtěl konkrétně poděkovat Vojtovi, Honzovi, Standovi, Michalovi, Janě, Frantovi, Tomovi, Evženovi, Honzovi, Honzovi, Martinovi, Martinovi, Jirkovi a Frantovi. Na závěr bych rád upozornil na pár individuálních výkonů: Franta Havlík uhrál 4/5 (respektive 3/4, protože jednou nepřišel soupeř), což je bilance náhradníka, jak má být; Martin Vystrčil získal 5,5/7 bez jediné prohry; Honza Fojtů vybojoval solidních 4/6; Tomáš Skalický odehrál nejvíc partií (10) a získal v nich 6 bodů, což je na jeho vysokou pozici hodně.

To bychom měli. Teď začít spřádat plány na příští sezonu. Co takhle postup do 1. ligy?

Martin Krejčí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ChatClick here to chat!+